Filípek byl krásný mopsík narozený 24.4.2000 .. Nemuseli jsme si ho ani moc dlouho vybírat. Chovatelka měla tři krásné mopsí kluky. Byli za jakousi "záterasou", aby neběhali po celém bytě a jediný Filípek to přeskočil a okamžitě běžel k nám .. Hned měl vyhráno a tak jsme si ho zanedlouho vezli domů .. Když jsme s ním přišli k veterináři, hned mezi dveřmi se nás ptal, jestli má papíry, že by byl dobrý na výstavy. Papíry neměl, ale i tak to byl opravdu zlatý psík .. Jako štěňátko pořád něco žral - nedopalky, výkaly, žvýkačky atd. Prostě byl takové čuňátko. Taky mi roztrhal hodně mých plyšáků  ..  Když jsme si ho přivezli domů starala se o něj hlavně moje o sedm let starší sestra, ale když se jí později začala "zapalovat lejtka" a moji další dva sourozenci se odstěhovali, zůstala péče o Filouška na mně a na rodičích .. Málem jsem se zapomněla zmínit, že veterinář Filípkovi diagnostikoval nemoc srdce (nepamatuji si přesný název) a oznámil nám, že se nedožije svých dvou let. Prý, že může umřít za den, týden, měsíc, rok .. Během svého života měl větší problém se srdcem jen jednou, kdy zkolaboval a musel na kapačky. Pak už se mimo občasných záchvatů nic nedělo .. Filoušek byl opravdu zlatý psí

. Občas se neshodl s nějakým pejskem, ale jinak by nekonfliktní. Vždy když někdo z naší rodiny přišel domů z práce, školy nebo odkudkoliv, nadšeně ho vítal a vrtěl svým zakrouceným ocáskem. Miloval děti, i když je pravda, že když ho jeden malý člen rodiny zatahal za ocásek, tak se Filípek ohradil, ale to je pochopitelné a já vím, že by nikdy nekousl .. Miloval rodinu, svoje psí kamarády, pamlsky, mazlení, hry, sníh a taky moc nemusel vodu .. I přes svou tvrdohlavost uměl všechny základní povely a navíc ještě "dej pac", "druhou pac", "hop" a "podlez". Rodiče nikdy nevěřili, že by se mi mohlo podařit vycvičit ho, ale mně se to podařilo a o to víc se divili, že to bylo až v jeho pěti letech. S pomocí pamlsku, pohlazení a bez jakéhokoliv násilí se mi to podařilo. Pak Fíla poslouchal bez váhání na slovo .. Problémy s poslušností nastaly až při zánětu uší. I když jsme pak zánět léčili, Filipovi uši už mu nesloužili tak jako dřív a tak postupně přestával poslouchat. Ovšem to nic nezměnilo na jeho úžasné povaze .. Možná byste to do takové malé chlupaté chrochtající kuličky neřekli, ale vždy když se ke mně přiblížil nějaký podezřelý člověk, Fíla mě začal bránit a já věřím, že by mě ubránil .. Jednoho dne začal Filípek zvracet a pořád se to stupňovalo. Nejdřív jednou týdně, pak jednou denně a nakonec i sedmkrát za den. Prosila jsem rodiče, abychom šli na veterinu, ale oni že ne, že se mu nasadí dieta a všechno bude zase v pořádku. I přes dietu nic v pořádku nebylo. Filípek přestával pít, jíst a začla hubnout. Asi poprvé v životě jsem byla ráda, že je moje sestra hysterická, protože tím donutila jít moje rodiče s Filipem na veterinu .. Další den se vyrazilo. Veterinář nám oznámil, že Filip musí okamžitě přestat brát prášky na odvodňování a šel na kapačky. Měla jsem ho na klíně a dívala se do těch jeho věrných očí. Zamrazilo mě v zádech, když veterinář řekl, že jestli to nepomůže, musí Filipa utratit. Hned jsem se rozbrečela. Filípka jsme si odvezli domů. Musel spát v kuchyni a pořád na kapačkách .. Druhý den ráno jsem tušila, že je všechno špatně, tak jsem se před odchodem do školy se svým věrným psím přítelem rozloučila .. Odpoledne jsem přišla domů a dozvěděla jsem se, že můj pejsek je tam za duhovým mostem a už ho nic nebolí .. Zemřel dne 31.3.2008 ve svých necelých osmi letech na akutní selhání ledvin. Strašně moc jsem brečela  .. I teď mi pořád chybí a když píšu tenhle článek, po tvářích se mi kutálejí slzy .. Občas nakouknu do knížky o mopsech a pamatuji si větu: "A když vás při loučení přepadne tak velký pocit smutku, že se s ním budete jen stěží vyrovnávat, vzpomeňte si, co se říká. Každý mops se dostane do ráje, kde je znovu zdravý, mladý a plný síly. Sedí tam u brány duhového mostu, trpělivě čeká na svého pána a vrtí přitom špičkou svého zakrouceného ocásku.